Historický vývoj peněz
1. barterové obchody - forma výměny zboží za zboží. Jednalo se o přímou směnu bez zapojení některého všeobecného prostředku směny. Barterový způsob obchodování byl široce využíván ještě v koloniální éře a dodnes jej nelze povačovat pouze za překonaný historický jev.
2. všeobecné ekvivalenty - používaly se takzvané zbožové peníze například dobytek, kožešiny, sůl kovy apod. Jednalo se stále o barterové obchody, ale s prvky měnového systému. Nevýhodou všeobecných ekvivlentů byla jejich těžká dělitelnost, skladovatelnost a někdy také malá trvanlivost.
3. kovové peníze v 7. až 6. století před našim letopočtem začaly kovové peníze (mince) nahrazovat tzv. všeobecné ekvivalenty. Mince podstatně usnadnily obchodování. Přechod od všeobecných ekvivalentů k peňezům začal tím, že obchodníci začali stříbrné, zlaté, nebo měděné slitky označovat hodnotou hmotnosti a později i různými obrazci a symboly. Ve chvíli, kdy kovový slitek označil svým výsostným znakem panovník a zaručil se tak za správnou váhu a za ryzost kovu, začínáme hovořit o mincích. První české stříbrné mince (denáry) nechal razit kolem roku 970 Boleslav I. (935 - 972).
4. papírové peníze - s vývojem společnosti vzniká tlak k nahrazení kovových peněz, které přestávají uspokojovat požadavky obchodu, novým druhem platidla. V 17. století začínají prominentní bankovní domy vydávat bankovky. Bankovky mají papírovou formu a jejich podstatou je příslib, že jejich doručiteli bude vyplacena určitá suma vyjádřena množstvím drahého kovu. Záhy se papírové peníze staly samostatnou formou platidla. V číně se ovšem začaly papírové peníze používat již od 9. století našeho letopočtu.
Peníze vznikly díky snaze o usnadnění naturální směny. Obchod se jejich vznikem rozdělil na 2 samostatné akty - prodej a koupi.
Před vznikem pěněz byly oblíbeným platidlem drahé kovy, hlavně zlato a stříbro, které nahradily méně skladné všeobecné ekvivalenty. Důvodem velké obliby drahých kovů byla jejich snadná doprava, jednotná jakost nepodléhající zkáze, obtížnost padělání a dokonalá dělitelnost. Nejvíce se rozšířilo používání zlata, které se dodnes používá jako platidlo a jako prostředek akumulace majetku.
S počátku byla hodnota drahého kovu obsaženého v mincích rovna se jejich jmenovité hodnotě.
S bankovkami byla spojena povinnost vyměnit je v případě zájmu vlastníka za zlaté peníze. Tento způsob měnové úpravy se nazývá zlatá měna nebo také zlatý standard.
Bankovky jsou papírové peníze.
Papírové peníze se začaly používat okolo devátého století našeho letopočtu v Číně.
Bankovky jsou v současnosti běžně užívanou listinnou formou peněz. Bankovkami bankovní ústavy od konce 17. století slibovaly, že doručiteli úpisu vyplatí určitou sumu - množství drahého kovu (zlata, stříbra), ale brzy se papírové peníze staly samostatnou formou platidla. Dnes jsou často používaným platebním prostředkem. Na bankovkách se používá řada technických prvků, které mají zabránit jejich padělání.
Stejně jako u mincí se zadní (rubová) strana nazývá Revers (též reverz) a přední (lícová) strana se nazývá avers (též averz)
Bankovkami se zabývají obory numismatika a notafilie.
NUMISMATIKA:
Numismatika (někdy psáno jako Numizmatika) je historická věda, která se zabývá studiem vzniku, vývoje a poslání platebních prostředků (mincí, bankovek, státovek, směnek, šeků, cenných papírů, nouzových platidel, poukázek, žetonů, předmincovních typů platidel) a jejich historickou úlohou jako jako prostředků směny a uchovatelů hodnot.
V užším slova smyslu, rigorózně definováno je numizmatika nauka o kovových penězích. Také je možno numizmatiku definovat jako sběratelské hobby neboli zálibu (koníček) ve sbírání mincí. Sbírání mincí je považováno za solidní investici.
Slovo numismatika pochází s latinského nummus, což znamená peníz, mince.
NOTAFILIE:
Notafilie je věda o papírových platidlech - bankovkách.
Také je tak označováno sběratelství bankovek.