Papírové bankovky ČR

Penězokazecká aféra dr. Meszárose

Počátkem dvacátých let, krátce po vzniku Československé republiky, byly v peněžním oběhu nově vzniklého státu a později i v zahraničí zachyceny padělané státovky 500 Kč emise I. Vyšetřování vedené úředníky policejního ředitelství v Praze vedlo k odhalení penězokázecké dílny i osob, které padělání státovek 500 Kč organizovaly. Současně byly prokázány styky těchto penězokazců s nejvyššími vládními místy tehdejšího Maďarska a aféra, nazvaná podle svého hlavního organizátora “ aféra dr. Meszárose “ byla na světě.

Dr. Meszáros se “neproslavil “ jenom paděláním československých státovek, ale jeho jméno figuruje rovněž i v další penězokázecké aféře, odhalené o 4 roky později v Holandsku. Zde byly předmětem zájmu penězokazců pro změnu francouzské bankovky hodnoty 1000 Ffrs a hlavním organizátorem jejich padělání byl tentokráte příslušník staré aristokratické rodiny princ Ludvík Windischgratz.

Popisované události se začaly vyvíjet v roce 1921, kdy na začátku února oznámil poštovní úřad v Mostě Bankovnímu úřadu ministerstva financí v Praze, že u jeho přepážky byl zadržen padělek státovky 500 Kč, emise 1919. Úředníci policejního ředitelství v Praze, které tehdy plnilo funkce kriminální ústředny pro celé Československo, zjistili, že padělek byl na poštovní úřad v Mostě dodán tamní obchodnicí se střižním zbožím. Obchodníci tímto padělkem uhradil nákup neznámý, německy hovořící mladý muž, který zůstal nevypátrán.

V květnu téhož roku byl Bankovnímu úřadu ministerstva financí v Praze německými úřady oznámen výskyt padělků státovek 500 Kč v Německu, zejména v oblasti Saska. Padělky zadržené německými úřady byly nápadné tím, že ačkoliv byly různých sérií a čísel, číslice 8 vždy vykazovala jiný typ písma než ostatní číslice. V průběhu vyšetřování byly prověřeny různé zahraniční firmy vyrábějící číslovače, ale přes těsnou spolupráci s policejními orgány v Berlíně, Drážďanech, Lipsku a Vídni nebyly zjištěny poznatky, které by mohly vést k penězokazcům.



Komparace makrofotografie číslování 500 Kč I.
Nahoře je pravá, dole padělek. Rozdílná číslice "8" je jasně patrná.


Dramatický spád událostí dostaly 21. června 1921, kdy policejnímu ředitelství v Praze telefonicky oznámila četnická stanice v Roudnici, že na tamní poštovní úřad došel pro Lobkovickou lesní správu dopis od filiálky Anglo – rakouské banky v Praze. Dopis obsahoval čtyřicet státovek hodnoty 500 Kč, z nichž bylo 36 kusů padělaných. Okamžitě byla provedena prohlídka pokladní filiálky Anglo – rakouské banky v Praze, při které bylo nalezeno a zajištěno dalších 608 kusů padělků státovek 500 Kč. Další prověření potvrdilo, že filiálka padělky obdržela od své centrály sídlící ve Vídni.

Do Vídně okamžitě odcestoval zmocněný úředník policejního ředitelství v Praze se žádostí o spolupráci rakouské policie při dalším vyšetřování případu. Tento úředník ve Vídni zjistil, že již 16. června téhož roku v jedné vídeňské směnárně měnil jistý Blaun s chotí 403 kusů státovek 500 Kč, které byly dodatečně shledány padělky. Jejich porovnáním a padělky zajištěnými ve filiálce Anglo – rakouské banky v Praze se ukázalo, že všechny padělky pocházejí ze stejné penězokázecké dílny. Na tomto základě byly všechny peněžní ústavy ve Vídni požádány o spolupráci při zjišťování osob rozšiřujících padělky státovek 500 Kč.

Již 25. června oznámil známý vídeňský bankovní dům, že se do jeho pokladny dostavil neznámý muž v doprovodu ženy a požádali o výměnu československých státovek 500 Kč v celkové hodnotě 400 000,- Kč za rakouské peníze. V duchu instrukce policejních orgánů byli odkázáni na pozdější hodinu a když se opět dostavili, byli zadrženi připravenými policisty.

Zadržení manželé Kleinovi, jak bylo později prokázáno, vyměnili u různých peněžních ústavů ve Vídni padělky státovek 500 Kč v celkové hodnotě představující částku 12 milionů Kč! Jejich zatčením se chod dalších událostí značně urychlil a přes řadu dalších osob, více či méně do aféry zapojených, byli nakonec 27 . června 1921 ve vídeňském hotelu Germania zatčeni ing. Gyorffy a prof. PhDr. Julius Meszaros vystupující pod jménem Julius Trautman.

U zatčeného Gyorffyho bylo na místě nalezeno a zabaveno 1 600 kusů padělků státovek v balíčcích po 100 kusech, které byly opatřeny padělanými páskami bankovního úřadu ministerstva financí ČSR. Při domovní prohlídce pak byly nalezeny další padělky v celkové hodnotě 5 milionů Kč.

Jak ukázalo další vyšetřování případu, padělky státovek 500 Kč byly vyrobeny v litografickém ústavě ve Wetzelsdorfu, který jeho majitelka v březnu a dubnu 1921 pronajala dr.Meszárovi a ten již zařídil další. Nezařídil však odstranění velkého množství usvědčujících důkazů z pronajaté dílny, kde byly nalezeny a zajištěny policejními úředníky.

V průběhu let 1921 – 1923 bylo v oběhu zadrženo více jak 60 000 kusů padělaných státovek 500 Kč, pocházejících z penězokázecké dílny dr.Meszárose. Pramen ze kterého jsou uvedené udaje čerpány uvádí , že ke dni 31. června 1921 bylo zadrženo celkem 60 357 kusů těchto padělků. Celková hodnota přesahovala částku 30 milionů Kč. Mimo území Československa a Rakouska byly padělky z penězokázecké dílny dr. Meszárose zjištěny i v Německu, Rumunsku, Francii, Anglii a Dánsku. Byly získány informace nasvědčující že další penězokázecká dílna měla být připravena k produkci padělků československé měny i v prostoru maďarsko – rumunské hranice. Procesně však tyto údaje potvrzeny nebyly.



Komparace makrofotografie horní části líce 500 Kč I.
Nahoře je pravá s háčkem nad "Č", dole padělek bez háčku.


Byli ale zjištěny svědci, jejichž výpovědi potvrdily úzké kontakty univerzitního profesora z Budapešti, dr. Meszárose vedoucí na osoby blízké nejvyšším vládním kruhům tehdejšího hortyovského Maďarska.

A jaké byly dohry celého případu? Dr. Meszáros a další členové penězokázecké skupiny byli nejprve zatčeni rakouskou policií a nakonec v duchu litery tehdy platných rakouských zákonů, propuštěni na svobodu. Šlo o cizince, kteří padělali cizí, tedy nikoliv rakouskou měnu. Proto se mohli na svobodu penězokazci angažovat v další penězokázecké aféře organizované princem Windischgratzem.

Obě aféry od jejichž prvopočátku letos uplynulo 80 let, měly význam pro chod dalších, vpravdě historických událostí celosvětového významu. Při jejich vyšetřování byla pachatelům prokázána politická motivace jejich jednání. Padělání československé a francouzské měny bylo prostředkem, který měl poškodit hospodářství těchto států . Byl to akt msty a nenávistné zloby proti, na jedné straně vítězné dohodové mocnosti, která prosazovala poválečné uspořádání Střední Evropy tak, jak je známe z období mezi dvěma světovými válkami, a na straně druhé byla tato nenávist zaměřena proti novému státu, Československé republice, která vznikla na troskách kdysi všemocné monarchie.



Komparace makrofotografií 500 Kč I.
Nahoře je detail hodnotového čísla 500 s rubu pravé státovky,
dole je detail padělku.


Ve svém důsledku obě penězokázecké aféry vyvolaly diplomatickou aktivitu Československa a Francie v tehdejší Společnosti národů, která vedla ke vzniku Mezinárodní úmluvy o potírání penězokázectví. Uznáním iniciativy naší republiky bylo jmenování guvernéra Národní banky československé, dr. Viléma Pospíšila prezidentem komise založené k přípravě této mezinárodní úmluvy.

Mezinárodní úmluva o potírání penězokázectví byla založena a podepsána v dubnu 1929 v Haagu a mezi dvaatřiceti zakládajícími členy bylo i Československo ( v ČSR byla ratifikována a vydána pod číslem 15 ve sbírce zákonů dne 5. 2. 1932). Dalšími zakládajícími členy byly Albánie, Německo, USA, Rakousko, Belgie, Velká Británie, Irsko, Indie, Bulharsko, Čína, Kolumbie, Kuba, Dánsko, Svobodné město Gdaňsk, Španělsko, Francie, Řecko, Maďarsko, Itálie, Japonsko, Lucembursko, Monako, Norsko, Panama, Holandsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Jugoslávie, ,, SSSR" a Švýcarsko.

Nejdůležitějším přínosem úmluvy o potírání penězokázectví jednou provždy do sféry kriminálních deliktů, což vyloučilo přisouzení politické motivace jednání pachatelů této trestné činnosti. Penězokazci tím mimo jiné ztratli právo politického azylu, kterého jim bylo běžně poskytováno.

Dále se signatáři úmluvy zavázali trestně stíhat všechny padělatele zákonných peněz bez ohledu na jejich státní příslušnost, místo kde byly peníze padělány a trestně – právní ochranu se signatáři zavázali nadále poskytovat i měnám jiných států. V juristice se o souhrnu těchto zásad hovoří jako o zásadách univerzality a ochrany. V československém trestním zákoně je prakticky provádí § 143.

Jiným důsledkem penězokázeckých afér dvacátých let bylo založení Mezinárodní kriminálně policejní komise, původně pro potírání penězokázectví, později s působností rozšířenou na další oblasti zločinu, která je dnes známá jako Interpol.

Penězokázecké aféry dvacátých let, v nichž významnou a pozitivní roli sehrála naše republika, tak přispěly k k vytvoření mezinárodní dohody o potírání penězokázectví, která je dodnes základem zaručujícím v celosvětovém měřítku vysoce účinný boj proti padělání a pozměňování peněz a jejich rozšiřování do oběhu.