Papírové bankovky ČR

Peníze a rozvoj obchodování v Čechách
Počátek mincovnictví na území českých zemí se připisuje Keltům. První české peníze jako výraz suverénní vládní moci se podle historických pramenů začaly razit již za vlády knížete Boleslava I. Prvními českými penězi byly stříbrné denáry, které byly raženy v 10. století. Z kvalitního stříbra je razili Přemyslovci.
Významným obdobím byla "finanční reforma" krále Václava II. z roku 1300 a její známý symbol – Pražský groš. Václav II. provedl centralizaci českého mincovnictví a soustředil ražbu mincí do Kutné Hory, kde byla bohatá naleziště stříbra. Zde také začala fungovat centrální mincovna – Vlašský dvůr (ostatní mincovny byly postupně rušené). Na reformě se podíleli významně také italští finanční znalci.
Měnová politika králů lucemburské dynastie pak byla poznamenána snahami o co nejsnadnější navyšování finančních zdrojů.
Rozklad centrální politické a hospodářské moci během husitských válek se pak zcela zákonitě odrazil v rozkladu peněžního oběhu.
Teprve král Jiří z Poděbrad přikročil k tolik potřebné konsolidaci hospodářských poměrů. Přijatá opatření byla zaměřena na očištění od záplavy padělaných peněz; ti kteří se na padělání podíleli, byli přísně trestáni.

Alois Rašín, otec československé měny
Papírové peníze ve středověku neexistovaly. Byly poprvé vytištěny v Rakousku v roce 1762 a říkalo se jim bankocetle; teprve později se z nich postupně vyvinuly bankovky tak, jak je známe dnes.
Společenské a ekonomické změny v 19. století pak byly předzvěstí přechodu k modernímu bankovnictví.
Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 bylo třeba vytvořit československou měnu a zvýšit její kupní sílu. Tímto úkolem byl pověřen významný český politik a ekonom Alois Rašín. Jeho peněžní reformu v roce 1919 přijalo Národní shromáždění. V dubnu 1919 byla zavedena tzv. Koruna československá (Kč).
Novou československou měnu bylo třeba spolehlivě řídit, proto 1. dubna 1926 zahajuje svou činnost Národní banka československá.
Období konjunktury a měnové stability vystřídala v letech 1929 až 1934 světová hospodářská krize. Československá ekonomika se z krize poměrně brzy vzpamatovala a četné podniky postupně zaznamenaly oživení výroby. V první polovině minulého století došlo k výrazným změnám v technickém vybavení bankovních ústavů a čeští bankovní úředníci se stali významnou součástí hospodářského a společenského života mezi dvěma světovými válkami.
Měnové škody způsobené okupací byly více než značné; na území osvobozeného Československa zavládla nejen inflace, ale i peněžní chaos.
Po únoru 1948 pak došlo u nás k postupné socializaci peněžnictví v rámci tzv. centrálního řízení.  Výsledkem byla peněžní reforma v roce 1953. I když docházelo k určitým reformním snahám, vše bylo podřízeno stranickým rozhodnutím. Normalizace se tak nevyhnula ani oblasti bankovnictví.
Po společensko-ekonomických změnách po roce 1989 bylo nezbytné celý systém transformovat, a to s co nejmenšími sociálními, společenskými a ekonomickými dopady. Vznik samostatné České republiky a následující měnová odluka přínesly i vznik samostatného bankovního systému.